Maně si dosud vzpomínám na svůj první počítač. Byla to taková velká krabice, v níž bydlel tehdejší nejmodernější zázrak jménem Windows 98, v níž se dalo ukládat na diskety a v omezené míře i leckam jinam a vůbec se s tím daly dělat věci, nad nimiž se dnes už člověk vesměs jenom pousměje.
A co je v tuto chvíli podstatné, dalo se to připojit i na internet.
Zpočátku toliko přes modem a telefonní linku. Tehdy člověk rázem užasl, když viděl, jaké se mu v mžiku počaly nabízet netušené možnosti. Za šedesát korun na hodinu v průběhu dne a za dvacku ve večerních a nočních hodinách. Člověk napsal své e-maily, uložil si je na Outlooku, a jakmile započal levnější tarif, kliknul na přihlášení a sledoval, jak mu grafika ukazuje, jak uložené e-maily odcházejí postupně do světa. Pak si člověk rychle přečetl to, co se psalo ve zpravodajství a – proč to nepřiznat, těžko najdeme někoho, kdo tak nikdy neučinil – nakoukl i na nějaké ty nemravnosti. Vzpomínám, jak se na monitoru řádek po řádku tvořil takový pozvolna stahovaný obrázek nebo jak se muselo čekat celou věčnost, než se stáhlo nějaké to kratší video.
Jaký to byl jenom o pár let později div, když bylo možné přesedlat z telefonní linky na soukromníky, kteří nabízeli připojení na internet za daleko levnější paušál a navzdory láci a jistotě, že mě nějaký zákeřný virus tajně nepřesměruje na drahé telefonní linky, kde se při vyúčtování nedoplatím, bylo to připojení o poznání rychlejší! To byla teprve rychlost! Neskutečná.
Neskutečná do chvíle, než onen stařičký počítač dosloužil a nahradil ho „mladší ročník“, schopný si rychlejšího internetu také náležitě rychle užívat. To byla a dodnes je věc! To je paráda!
Paráda, která je možná parádou jenom proto, že prozatím setrvávám u tohoto. Kdybych změnil počítač a dosavadního poskytovatele připojení, možná by to se mnou i „seklo“, jak by mě ta rychlost udivila.
Prostě proto, že . Už to dávno není to, co to kdysi bývalo. Internetové připojení přes WiFi zrychlilo až na rychlost 14,4 Mbit za sekundu, rychlost v optických kabelech dosahuje 26,1 Mbit za sekundu, kabelové připojení nabízí až 36,2 Mbit za sekundu. A i ty chudinky telefonní linky nabízejí aspoň 11,8 Mbit za sekundu.
Ovšem v celkové rychlosti prý my Češi za světem zaostáváme, jsme „loudalové“ a vesměs se „ploužíme“ rychlostí pod 10 Mbit za sekundu. Zřejmě s heslem „práce kvapná málo platná“ na rtech.